Je to už dávno, ale pamatuji si, jak jsem se v Krpoli na Purkyňce vykláněl z okna, protože nad Komínem točil větroň z Medlánek. Představoval jsem si, jak v tom sedím já. A pilotuji, a dobře! Později jsem měl dojem, že snadno předběhnu jakékoliv letadlo na obloze, protože bylo strašně vysoko a letělo pomalu. A ještě později jsem z ABC (časopis mladých techniků a přírodovědců – tak nějak zněl honosný podtitul) vystřihoval letadla. Většinou nějaké sovětské stíhačky, ale občas se

Létání je bezpochyby krásné. Sedáme do letadel, koukáme na ten malý svět pod nohama, domy se mění na domečky, lidi na pidi-lidi a problémy mizí. V mnoha variantách a odstínech je to tak podobně u všech pilotů. Všechny svrbí krovky a koukají, aby zase byli v oblacích, tam, kam patří, jak kdysi říkal Leonardo da Vinci. Ale jaké to vlastně je, když přijedou lítat piloti z Číny? Piloti, kteří nikdy nesměli ani doufat, že by mohli samostatně řídit letadlo; piloti,

Jak už bylo mockrát napsáno, letecké výstava AERO v německém Friedrichshafenu u Bodamského jezera by se bez českých zástupců snad ani nemohla konat. Pokud tam nejsou rovnou české firmy, koukají české kořeny ze stánků firem jiných – například slovutný Blaník v ruské edici. Než napsat vše, co už bylo napsáno, je lépe se snad jenom kouknout na fotky, protože obrázek řekne více, než tisíce slov. A kdo by to měl taky číst, že? (10. dubna, Milan Zdeněk Bachman)