Je to už dávno, ale pamatuji si, jak jsem se v Krpoli na Purkyňce vykláněl z okna, protože nad Komínem točil větroň z Medlánek. Představoval jsem si, jak v tom sedím já. A pilotuji, a dobře!
Později jsem měl dojem, že snadno předběhnu jakékoliv letadlo na obloze, protože bylo strašně vysoko a letělo pomalu.
A ještě později jsem z ABC (časopis mladých techniků a přírodovědců – tak nějak zněl honosný podtitul) vystřihoval letadla. Většinou nějaké sovětské stíhačky, ale občas se na stránách objevil Spitfire či Lancaster.
A ještě později jsem s posvátnou hrůzou a úctou vztáhl prst na kovového blaníka, kolem kterého nás hodný aeroklubák nechal projít v Medlánkách s babičkou.
Potom, když dětské sny (Čím budeš? No, pilotem!) nebraly konce, rychle mě starší a moudří přesměrovali na angličtinu – každý pilot musí umět dobře anglicky. (Myslím, že nevěřili, že bych se k létání dostal, ale asi jim to přišlo jako dobrý trik, jak mne oblbnout, aby ze mne bylo něco „pořádnýho“. Doktorem jsem být nemohl, je mi špatně z operací a obecně mně ty bílé pláště nedělají dobře.)
Tak jsem se stal učitelem. Mno, není to špatný a už to tak asi zůstane; ať už budu dělat cokoliv, budu u toho vždycky učitel. Přesto jsem se pilotem stal a nyní, na počátku „starých kolen“, se mně podařilo s pomocí SKY PARAGLIDERS zprovoznit SKY POINT SERVICE – školu létání na ultralehkých letadlech.
A teď to přijde – určitě tušíte, že jsem takto dlouho nezatěžoval Vaši pozornost jen tak (pomineme-li tradiční protřepání ega).
Prosím, pomozte nám, aby tento sen nezůsta jenom teoretickou fosílií bez zájmu. A jaká pomoc je nám zapotřebí? Inu, přijeďte k nám, sdílejte, komentujete tyto stránky, přispějte do soudku textíkem, fotkou či radou.
A na oplátku mohu slíbit, že na dovolenou v B 737 už Vás nepovezu – ať budu dělat cokoliv, budu vždycky už jen učitel.
Jaro 2018, Martin Němec
